Svatý rok milosrdenství

Jde o dvacátý devátý Svatý rok, první nastal v roce 1300 za papeže Bonifáce VIII. vlastně spontánní reakcí poutníků. Nakonec papež vyhlásil, že každých padesát let bude „svatý rok“ s odvoláním na starozákonní předpis milostivého léta (Lv 25,10), kdy se měla vyhlásit svoboda všem zajatcům a otrokům a vrátit vše půjčené. Poslední Svatý rok proběhl v roce 2000 a další řádný by měl být v roce 2025. V českém jazykovém prostředí se biskupové dohodli nevyužívat pojem „jubileum milosrdenství“, jak to mají v některých jiných zemích, protože nejde o výročí nějakého člověka či události.

 

Duchovní význam této události leží v pojmu „pouť“, tedy cesta za Bohem. Ať již jde o symbol celého našeho života či o putování za konkrétním cílem. Proto se po staletí vydávali poutníci nejprve do Svaté země a následně do Říma k hrobům apoštolů, aby si na těchto posvátných místech vyprosili zvláštní požehnání od Boha.

 

Proto i tentokrát budeme putovat na posvátná místa, abychom si zde vyprosili odpuštění svých hříchů, získali odpuštění trestů za hříchy (odpustky) a modlili se za Boží pomoc pro naše blízké. Podmínky pro přijetí jsou uvedeny v bule papeže Františka „Misericordiæ Vultus“: vykonat alespoň krátkou pouť do jednoho z jubilejních kostelů; slavit zde svátost smíření a účastnit se mše svaté. Papež ale také žádá, abychom rozjímali nad milosrdenstvím, vyznali víru a připojili modlitbu na úmysly papeže, které nosí ve svém srdci pro dobro církve a celého světa.

převzato z průvodních textů Arcibiskupství pražského (Aleš Pištora)

 

V královéhradecké diecézi začal Svatý rok milosrdenství otevřením Svaté brány 13. prosince v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové. Bránu otevřel sídelní biskup Jan Vokál. Dalšími místy, kde budou pro zahájení Svatého roku milosrdenství v naší diecézi otevřeny Svaté brány, jsou poutní kostel Panny Marie Pomocnice na Chlumku u Luže (1. ledna 2016 v 9.30 hod.) a klášterní kostel Narození Panny Marie v Želivu (1. ledna 2016 v 10.30 hod.).

 

Možnost odpuštění ve zpovědi se nabízí všem, i těm, kdo nebyli u zpovědi velmi dlouho. Mimořádnou příležitost ke smíření s Bohem a církví mají všichni, kteří církev opustili, nebo upadli

do církevních trestů. Všichni zpovědníci mají pro tento rok právo rozhřešit hříchy vyhrazené biskupovi. Od začátku doby postní budou mít vybraní kněží v katedrálách a při lidových misiích možnost rozhřešit i hříchy vyhrazené papeži. Nebojte se oslovit své duchovní pastýře, kteří Vám rádi poradí a pomohou. Mimořádnou příležitost je nabídnuta všem, kteří nemají pokřtěné děti pro jakékoliv komplikace nebo zanedbání či nedorozumění. Jedinou podmínkou pro křest dětí bude upřímný úmysl jim také předat víru a ve víře je vyučit. Těm rodičům, jimž samotným

chybí náboženská výchova, bude nabídnuta pomoc. Podobně mohou dospělí využít příležitost

přípravy ke křtu či prvnímu svatému přijímání a biřmování, nebo najít pomoc při návratu k přijímání svátostí třebas po dlouhé době.

 

Na odpuštění od Boha i církve bychom všichni měli odpovědět odpuštěním všem, kteří se nějak provinili proti nám. Spustit uzdravující lavinu odpuštění! Rok milosrdenství nás zve, abychom ukončili staré spory, odpustili staré křivdy a smířili se se všemi. Odpouštění je síla, která křísí k novému životu a vlévá naději. Odpuštění je základním rysem křesťanské kultury, je nejzřetelnějším výrazem milosrdné lásky a barometrem věrohodnosti naší víry. Odpuštění je však třeba žít každý den i v maličkostech. Při odpuštění se nemusíme ptát, jestli si to dotyčný zaslouží. Odpuštění

je nezasloužený dar, který obohacuje především toho, kdo odpouští. Hlavním důvodem

pro odpuštění je, že Bůh odpustil nám. Abychom se taky sami stali nástrojem Božího milosrdenství, budeme si během roku často připomínat skutky tělesného i duchovního milosrdenství. Budeme se v nich prakticky procvičovat, jeden druhého povzbuzovat.